Balada o věčné lásce

Klíč

1:Byl jest slBmičný rG#ytíř z cBmínu, či snad lacknecht, mG#ušketBmýr,
na poličce v pG#olostBmínu, barevný měl štG#ít i knBmír,
nad hlavG#ou meč nehýbC#á se, není slFyšet bitvy řBmev,
tak tu stG#ojí v plné krC#áse, chce být tvFůj a chce prolít krBmev.
R:A co rD#může, ktC#erá vD#madne v čínské vF#áze C#opodD#mál,
za oknF#y už pC#odzim chřD#madne, ona natruc vC#oní dD#mál,
kolik plC#átků ještě zbF#ývá, zrcadlBo má matný jD#mas,
na sebC#e se růže dF#ívá, chce být tvBá a chce přelstít čD#mas.
2:A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká,
přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká,
okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak,
nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak".
R:A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž,
na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež,
ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach,
ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach.
*:A tak v pG#mrvním chvF#atu mlG#mádí klečíš lCásce F#u nohG#mou,
koho kdCo tu vlF#astně svG#mádí, slova nic už nF#ezmohG#mou,
jí je mdlF#o a dech se tCají, a ty rD#udneš jako rG#mak,
oba chcF#ete být už v rCáji, peklem tD#am cesta vede všG#mak.
X: Končí tC#mémeř bCezúhC#monně tahle věčná bCaladaC#m,
končí pro nás, nCe však prC#mo ně, to vás jEistě nCapadáC#m,
byl jest jCeden sličný, D#inu, to už znG#áte, a tak dC#ál,
a ten v nCěžném polostD#ínu dívce prG#ý růži na klín dC#mal ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:58.944+00:00
Výsledky hledání: